Expedice z pohlednice právě vycházejí

„Stačí, aby na poště vyměnili razítka, a začnou se dít věci. Každý pohled, který Martinu Martincovi přistane ve schránce, je najednou kouzelný, a čtenáře zanese mezi kry zmrzlého Labe, za kulisy filmového festivalu i do pekla, které možná není peklem. A kam se poděl táta Matouš?“

Nakladatelství Albatros právě vydává čtrnáct ztřeštěných městských dobrodružství Expedice z pohlednice. O výtvarný doprovod se postarala ilustrátorka Šárka Ziková. Kniha (a zároveň bedekr pro nejmenší) vychází ze sedmidílného rozhlasového seriálu Martin a dvířka do pohlednic, který měl v pořadu Hajaja na Dvojce ČRo premiéru v prosinci 2013.

UKÁZKA: Jak poprvé otevřel dvířka (Pohlednice z Mladé Boleslavi)

Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Martin (celým jménem Martin Martinec) a s rodiči bydlel v malém bytě v Martinovské ulici uprostřed pražského sídliště. Martinova maminka Mína pracovala jako poštovní úřednice a tatínek Matouš jezdil se zahraničními návštěvami po celém Česku a dělal jim tlumočníka. On totiž táta plynně hovořil asi dvanácti cizími jazyky a domluvil se dalšími devíti včetně čínštiny, kterou na světě používá víc než miliarda lidí, takže není divu, že se pro něj práce našla vždycky a že byl ustavičně na cestách nebo – jak s oblibou říkala mamča Mína – někde v luftě.

   Aby se malému Martinovi nestýskalo, slíbil mu, že mu pošle barevnou pohlednici z  každého města, které navštíví. Na rozdíl od zpráv z mobilního telefonu si totiž člověk může pohledy schovat na památku, může je připíchnout na korkovou nástěnku nebo přicvaknout magnetem na  dvířka ledničky (tak to Martin dělal s velikonočními přáními od dědy Mojmíra). Pohledy se taky dají použít jako knižní záložka, můžete je sbírat, vyměňovat a  zařazovat do alb, zkrátka… s pohledy se dá dělat leccos – na rozdíl od esemesek, které z mobilu nedostanete, i kdybyste se na hlavu stavěli, a pokud byste si na ně chtěli zřídit album, lidé by si klepali na čelo.

   Když jednoho odpoledne přišla mamča Mína z práce, volala hned ve dveřích: „Marťasi! Máš tady pohled z Mladé Boleslavi!“ a podala Martinovi papírovou kartičku.   Na obrázku se blýskal vyleštěný červený automobil, protože v Boleslavi stojí velká fabrika, kde se auta vyrábějí, a Martin by pohled už už připnul na  lednici k  ostatním, jenže tentokrát mu na něm něco nehrálo.

   Obracel ho a prohýbal, zkoumal adresu, oslovení, sklon tátova písma i gramáž papíru. Zrovna nastavoval pohled proti světlu, jak to okoukal od detektivů, kteří v televizních seriálech kontrolovali falešné bankovky, když v něm vzbudil podezření otisk razítka, co se na poštách tiskne přes známky. Nebylo totiž kulaté.   „To jsou ty nový hranatý štemply,“ povzdechla si mamča Mína, sotva postřehla Martinův nedůvěřivý obličej. „Oni už fakt nevědí, co by si vymysleli. Teď aby začali vyrábět kulaté známky!“

 *

 Za okny se setmělo, v televizi končily večerní zprávy, Martin si v posteli znovu prohlížel podivné poštovní razítko a teprve v tu chvíli si všiml, že nápadně připomíná malá zdobená dvířka. A když si na ně vzal lupu, spatřil i drobounký, napůl rozmazaný nápis:

OT VŘE MĚ N JM NŠÍ   ST

    „Otevře mě… nejmenší? Kdo nejmenší?“ divil se, protože záhadnému vzkazu příliš nerozuměl. „A jak má dvířka otevřít, když jim chybí klika?“   Pak si ovšem všiml i kliky, nebyla větší než špička tužky, a protože ji neměl jak chytit, přiložil na ni malíček. Dvířka ani nevrzla a otevřela se dokořán.

   Martin nevěřícně zavrtěl hlavou a zvedl pohlednici k očím, aby se mohl podívat, jaké tajemství se za dvířky skrývá, jenže – v tu chvíli z otevřeného pohledu vrazil do pokoje silný horký vítr, naráz zaplnil celou místnost a hnal se kol dokola, vytrhl chlapce z postele, protáhl ho dvířky a Martin najednou už vůbec neležel v peřinách, místo toho stál uprostřed obrovského parkoviště, kam až oko dohlédlo, blyštila se auta jedno jako druhé, všechna úplně nová, a z dálky se k němu blížil táta Matouš i s ředitelem závodu a dvaceti čínskými obchodníky a halekal: „Marťasi, člověče, kde ty se tady bereš?“

   Nebylo pochyb. Ocitl se v Mladé Boleslavi. (...)

Další ukázky textu a ilustrací zveřejnil Albatros na svých webových stránkách (složky "Ke stažení" a "Ukázky").