Mrtvá řeka se blyštila krustou ledu, souvislou a mocnou.
Povídku ze stalinské Moskvy počátku padesátých let přináší aktuální číslo
Plzeňského literárního života (2/2015). Dostupná též online.
UKÁZKA:
Bylo jasno, už několik dní silně mrzlo, město svítilo přemrzlým sněhem. Zastavil se a přerývavě se nadechl. U vchodových dveří nestál ani Vladlen, ani Klimeš, ani ostatní. Rozhlédl se po náměstí před divadle, křižovali ho osamělí chodci i páry v družném rozhovoru, svou skupinu ale nezahlédl. Nakonec se tedy vrátil do předsálí a ztěžka usedl do jednoho z volných křesel. Kabát si nerozepnul, ani beranici nesundal, zbavil se pouze rukavic, aby si mohl, přeci jen, zapálit cigaretu.
„Držte se pohromadě. Kdybyste se náhodou oddělili od skupiny, zůstaňte na místě, ať se zbytečně nehledáme. Vrátím se pro vás,” kladl jim Vladlen na srdce, sotva co na Běloruském nádraží vystoupili z vlaku. Průvodcův apel tehdy Viléma nepřekvapil; totéž mu říkala i jeho žena, když ho před odjezdem vyprovázela na nástupiště. A ještě přidávala: „Hlavně se do ničeho nezapleť. Vždycky se teple obleč. A dávej na sebe pozor!“ Vilém se celou domu moskevského pobytu poctivě řídil všemi pokyny.
