» Komíny nad hutěma mi dycky připomínaly Pražskej hrad. «
Povídka o plzeňském Karlově, měnové reformě ’53, bouři
škodováků a soše Tomáše Masaryka v aktuálním čísle magazínu Reportér.
UKÁZKA:
"To už u vchodu hlídali milicionáří, nechtěli mě pustit ven, musel sem je ukecat. Na siamským náměstí za třetí bránou pak potkám Přému, kerej si to k nám mašíruje ještě s dalšíma směrem vod velký kovárny. Povídá mi, že je ve strojírnách skrz měnu haló už vod začátku směny, že se de do stávky a že hutě musí jít s nima. Já mu říkám, že to nevim, že my normálně slejváme, a von na to: „Nebuďte blbý, copa si necháte srát na hlavu?“ Potom se svejma kumpánama prostě vrazil dovnitř a ňákej Musil, von to byl kovář a musel vážit dobře přes metrák, srazil milicionáře tak, že mu tekla červená. Slévačí se ale přesvědčit nenechali, protože mi Přéma venku povídá: „Nejdou. Ale jesli se tam vrátíš ty, tak tě na Karlově nepozdraví ani cihla.“ Tak sem se k nim přidal, dyť u nás byly cihly kouzelný."
