Povídka o kráse, mateřství a ozvucích americké kultury na
jednom příhraničním koupališti v aktuálním (zářijovém) čísle časopisu
Host.
UKÁZKA:
Už na sobě měla jen plavky a pareo uvázané pod prsy. Teď se vracela od dřevěných lavic, u nichž s každým večerem sedávali návštěvníci kempu, aby si opekli buřty, a mířila za dětmi s rozpůleným melounem. Dva žíhané, vodou ztěžklé bochníky jí ležely na rukou mezi dlaněmi a loketními jamkami a jejich odhalené krvavé rány slzely do polední výhně nasládlým nektarem.
Procházela mezi tábořišti rekreantů, mezi rozprostřenými osuškami a zatoulanými nafukovacími míči. Našlapovala obezřetně a zlehka, země se dotýkala sotva špičkami chodidel a kolem bledých kotníků jí tancovaly zelené třásně plážového plédu, kterým zahalila tělo od pasu až do půle štíhlých lýtek. V Líbině pohybu a v tom, jak se jí s každým krokem a každým posunem boků přelévaly v pase záhyby zřasené látky, bylo cosi nesmírně podmanivého a rozkrojený rudý plod na jejích rukou mohl působit jako velkolepý předvoj už tak mocných ňader – nebýt rukojeti kapesního nože, která varovně čněla ze středu křehké melounové dužiny.Sama Líba by navíc celý výjev za podmanivý rozhodně nepovažovala.A kdyby se mohla pozorovat, brzy by odvrátila hlavu nebo aspoň přivřela oči.
